Obsah
Posledním rozloučením se zesnulým a uložením jeho ostatků starosti a povinnosti pozůstalých zdaleka nekončí. Ještě ani neoschnou poslední slzy a nezmírní se žal, a už je tu vyřizování různého druhu – a to ať příjemné či nikoliv. Jedním z nich je vyřízení dědictví, čili pozůstalostní řízení. A byla-li zemřelá osoba majetná a pozůstalých je hodně, tím složitější, delší a náročnější řízení bude.
V dědickém řízení se pozůstalým rozděluje zákonným způsobem jak majetek, tak i dluhy. Řízení musí proběhnout i tehdy, jestliže zesnulý vůbec nic nevlastnil.
Když někdo zemře, musí smrt konstatovat lékař a ten také toto úmrtí oznámí příslušnému matričnímu úřadu. Matrika následně informuje soud, který určí a pověří notáře, jenž se má dědickým řízením zabývat. Aby pozůstalostní řízení probíhalo objektivně, nemohou si pozůstalí notáře vybrat sami.
Nejprve se zjišťuje, zda byla sepsána závěť, anebo dědická smlouva. Pokud ano, a tyto dokumenty jsou v souladu se zákonem, řídí se pozůstalostní jednání těmito posledními odkazy zesnulé osoby. Nebyly-li tyto dokumenty pořízeny, proběhne dědické řízení podle dalších platných zákonů.
Dědická smlouva, závěť, zákonná posloupnost
- Dědická smlouva má nejvyšší právní sílu, a proto má přednost před ostatními projevy poslední vůle zesnulé osoby. Musí však být sepsána notářem. Jedná se o smlouvu dvou stran, tedy mezi zůstavitelem a pozůstalými – zůstavitel určuje druhou smluvní stranu za dědice a druhá strana to přijímá. Zůstavitel musí být zletilý a svéprávný. Obsahem smlouvy může být třeba vyrovnání s některými rodinnými příslušníky již za života zůstavitele, kteří pak již nebudou mít nárok na dědický podíl. A další podobná ujednání. Předmětem smlouvy však nesmí být celé dědictví, jedna čtvrtina musí zůstat volná. Dědická smlouva může být zrušena pouze souhlasem obou zúčastněných stran. Zůstavitel však není nijak limitován v nakládání s majetkem; za svého života ho může třeba i prodat.
Závěť, která má rovněž svou zákonnou platnost, a je druhou nejvyšší právní silou. Oproti dědické smlouvě jde o jednostranné rozhodnutí zůstavitele, které je však odvolatelné. Závěť může být sepsána notářem, ale není to podmínka. Je-li však závěť notářsky ověřená, má zůstavitel větší jistotu, že jeho poslední vůle bude opravdu v pozůstalostním řízení projednána a bude na ni brán zřetel. Zůstavitel může závěť měnit a dokonce i určit vykonavatele závěti. Závěť lze stanovit – na rozdíl od dědické smlouvy – na celou pozůstalost.
Není-li závěť sepsána formou veřejné listiny (notářský zápis), může být napsána za přítomnosti svědků; v takovém případě nemusí být nutně sepsána vlastní rukou zůstavitele, ale musí na ní být jeho vlastnoruční podpis a také podpisy svědků. Sepisuje-li zůstavitel závěť sám, pak musí být napsána jeho vlastní rukou.
V obou případech – jak do dědické smlouvy, tak při sepsání závěti – musí být zahrnuti nepominutelní dědici/neopomenutelní dědici, což jsou podle zákona děti, eventuálně jejich děti. Mají nárok na poměrnou část dědictví – nezletilé na ¾ dědického podílu, zletilé na ¼ zákonného dědického podílu. Pokud však nebyly právoplatně vyděděny.
- Zákonná posloupnost – nebyl-li žádný z uvedených dokumentů sepsán, bude se dědické řízení řídit zákonnou posloupností, tzn., cituji: „Občanský zákoník v § 1635 a následujících upravuje 6 tříd dědiců. Jestliže nedědí nikdo v rámci jednotlivých dědických tříd, připadne dědictví jako odúmrť státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic“.
Kdo tedy dědí ze zákona?
I.třída dědiců
Do první dědické třídy jsou zahrnuty děti a manžel/manželka zesnulé osoby. Všichni dědí stejný díl majetku. Avšak pozor – nejprve musí být vypořádáno případné společné jmění manželů, a poté děti. Příklad: když vlastní rodiče dům v SJM a otec zemře, připadne jedna polovina domu matce, a teprve druhou polovinu si všichni dělíte stejným dílem. Jestliže jsou v rodině dvě děti, dědictví bude vyřízeno takto: ½ nemovitosti připadá matce ze SJM; druhá polovina je rozdělena na tři díly – 1/3 matce a po 1/3 děti.
II. třída dědiců
Přichází v úvahu, neměl-li zůstavitel děti. Pak dědí manžel/manželka, rodiče a osoby, které se zůstavitelem žily ve společné domácnosti nejméně jeden rok. Majetek je rozdělen takto: manžel dědí polovinu majetku, ostatním náleží stejným dílem druhá polovina.
III. třída dědiců
Stejným dílem dědí zůstavitelovi sourozenci, anebo jejich děti, a ty osoby, které žijí ve společné domácnosti. To ale za předpokladu, že již nedědí žádný z rodičů zesnulého.
IV. třída dědiců
Jestliže nedědí nikdo ze III. třídy dědiců, připadá pozůstalost rovným dílem prarodičům zůstavitele.
V. třída dědiců
Dědí prarodiče rodičů zůstavitele, pokud však jsou ještě naživu. V takovém případě každý z nich obdrží 1/8 majetku.
VI. třída dědiců
V této třídě může dědictví připadnout praneteřím, prasynovcům, strýcům a tetám, a to samozřejmě stejným dílem. Jestliže už strýcové a tety nežijí, přechází určený dědický podíl na jejich děti, tzn. na zůstavitelovy bratrance a sestřenice.
Vydědění
I nepominutelní dědicové, tzn. děti, mohou být z určitých důvodů vyděděny. A důvod nemusí být v listině výslovně uveden. Zůstavitel může vydědit potomka z důvodu jeho marnotratného jednání a nezřízeného života, anebo zadlužování.
Odkaz
Zůstavitel může přikázat, aby odkazovník, tj. určitá stanovená osoba, obdržela jednotlivou věc nebo jejich soubor. Může to být kupříkladu ten, kdo se o zůstavitele staral v době jeho nemoci, anebo někdo, s nímž je v přátelském vztahu, atd. Odkazovník není dědicem a nevztahují se na něj případné dluhy zůstavitele.