Obsah
Když někomu z nás odejde blízká osoba, je to vždy velice tíživá životní situace. A to ať dojde k očekávanému úmrtí při nevyléčitelné chorobě, anebo při odchodu náhlém a nečekaném. Těžko posoudit, která z těchto situací je pro člověka psychicky náročnější. Lidská psychika tehdy každopádně dostane tvrdý zásah. Mnozí se s touto ztrátou vyrovnávají celé roky.
Nastane-li už tato chvíle, je to jedna z životních události, kdy člověk tak či tak musí neodkladně jednat – přišel okamžik, který se nedá nijak obejít, nelze ho odložit a řešit někdy jindy ani nikým jiným; jinými slovy – dotyčná osoba či rodina musí tento těžký osud nějakým způsobem přijmout a postarat se o vše potřebné.
Každý zesnulý si totiž zaslouží důstojné rozloučení. Jak bude vypadat, to záleží na rodině samotné. Někteří lidé si přejí, aby se s dotyčným přišlo rozloučit co nejvíce přátel a známých; jiní preferují rozloučení pouze v kruhu rodinném. Veřejně činné a ve společnosti významné osoby mívají často i pohřby veřejné.
Pozůstalé osoby musí v souvislosti s úmrtím a následně s pohřbem zařídit spoustu různých formalit:
- zemře-li někdo doma, musí pozůstalí zavolat lékaře, ten provede ohledání a vystaví ohledací list
- poté je zapotřebí zavolat pohřební službu – tu si můžete najít v seznamech na internetu; pohřební úředník bude požadovat úmrtní list, rodný list a občanský průkaz osoby, která bude pohřeb zajišťovat
- vyzvednout úmrtní list
- při skonu v nemocnici tam musí někdo z rodiny vyzvednout osobní věci zesnulého
- na jeho základě vyřídit na příslušných místech druh pohřbu a smutečního rozloučení, pro něž se rozhodli; to znamená včas oznámit, bude-li zesnulá osoba uložena do země nebo zpopelněna a zda proběhne smuteční obřad v obřadní síni, v kostele, anebo bude pohřeb bez obřadu
- pracující osoby by si měly zajistit volno ze zaměstnání – při skonu nejbližších příbuzných na ně mají zákonný nárok
- řeší se parte, výběr rakve, smuteční oblečení pro zesnulého i pro pozůstalé, pozůstalostní řízení, případně vdovský či sirotčí důchod, etc., etc.
Ale abychom nehovořili jen obecně a náš článek byl pro případné pozůstalé přínosem, pojďme se na jednotlivé úkony a povinnosti s odchodem a posledními věcmi člověka podívat podrobněji.
Parte a kondolence
Parte neboli úmrtní oznámení nechává tisknout rodina zesnulé osoby nebo ten, kdo zajišťuje pohřeb. Jsou zde uvedeny základní údaje o zemřelém – důvod a datum úmrtí, datum posledního rozloučení, pozůstalí se obvykle vypisují jmenovitě. Text na rozloučenou může být v civilním duchu, anebo s náboženskou tématikou. Parte se vyvěšuje na místech, k tomu určených; příbuzným a přátelům se zasílá poštou klasickou či e-mailem.
Kondolence může být osobní nebo písemná. Jde o vyjádření soustrasti, soucítění a úcty rodině zesnulé osoby. Při osobním sdělení – kromě soustrastných slov – je vhodné několika větami vzpomenout na zemřelého. Kondolenční list můžete sepsat vlastní, anebo lze využít předtištěné tiskopisy.
Kremace
Zpopelnění může proběhnout bez obřadu, tedy bez přítomnosti smutečních hostů a třeba i bez pozůstalých. Dokonce i o uložení urny se mohou postarat zaměstnanci krematoria.
Jedná-li se o kremaci s obřadem, probíhá nejprve ve smuteční síni krematoria popřípadě v jiné smuteční síni obřad (v případě církevního obřadu v kostele nebo klášteře), při němž se přítomní s osobou, která odchází navždy, důstojně rozloučí. Většinou řečník – a to buď profesionální, anebo osoba rodinou pověřená, pronese řeč, v níž zmíní různé etapy života zesnulého; obřad je doplněn hudbou – nejčastěji tou, již měl zesnulý v oblibě. Urna s popelem se vyzvedává přibližně za týden v kanceláři krematoria.
Jakým způsobem je možné lidské ostatky uložit?
Rozptyl a vsyp
Po zpopelnění těla je popel udržován pohřební službou v urně do té doby, než ho pozůstalí převezmou ke konečnému uložení ostatků. Rozptyl popela se provádí na takzvané rozptylové loučce, která je zpravidla součástí každého hřbitova. V posledních letech vznikl ještě jeden – velmi podobný způsob, a to je vsyp. Loučka, na níž se vsyp provádí, se z pochopitelných důvodů jmenuje vsypová loučka. Pozůstalí si na této loučce zakoupí její nepatrnou část (cca 50×50 cm), a do malého výkopu se popel nasype. Místo na pietní loučce je pak označeno souřadnicemi.
Uložení urny do hrobu či do rodinné hrobky
Pokud má rodina vlastní hrob s odsouvacími náhrobními deskami, pod něž lze pohřební urnu s popelem uložit, anebo je majitelem rodinné hrobky, pravděpodobně si ostatky svých příbuzných uloží k poslednímu odpočinku do těchto míst.
Uložení urny na hřbitově
Na hřbitově se urny s ostatky ukládají do tzv. urnového háje, který má v rámci hřbitova vyčleněny vlastní prostory. Pro každou jednotlivou urnu je zřízen jeden uzamykací prosklený výklenek. Do něj – kromě urny – pozůstalí vkládají i květinovou a další výzdobu.
Uložení urny do kolumbária
U tohoto bodu bude vhodné začít tím, co to vlastně kolumbárium je, protože ne každý se s tímto výrazem již setkal. Jedná se většinou o samostatnou stavbu v areálu hřbitova, anebo to může být součást chrámu, třeba i v podzemní kryptě. Kolumbárium může být zřízeno i na vnitřní obvodové zdi hřbitova. Nezřídka jsou kolumbária součástí krematorií. V kolumbáriu jsou uzamykatelné výklenky, s pamětním nápisem, urnou, portréty zemřelých osob, květinami, věnečky a dalšími upomínkovými předměty, především duchovního charakteru. Kolumbárium slouží k uložení zpopelněných lidských ostatků v urnách etickým a pietním způsobem.
Schránka na urnu k uložení do země
Tato schránka může být z kvalitního plastu nebo nerezová. Existují dokonce i schránky kamenné, keramické, popřípadě dřevěné. Chrání před působením střídání teplot či vody na urnu, a také ji chrání před hraboši, myšmi nebo hmyzem. Velikost schránek je různá: třeba jen pro jednu urnu, ale i pro dvě, čtyři i šest pohřebních uren.
Pomník na urny
Ten je tvořen spodní úložnou částí, které se běžně říká sklípek a nad ním se tyčí pomník. Na něm bývá vyryta fotografie zesnulé osoby, a text na rozloučenou. Veškerou výzdobu pomníku zajistí jeho výrobce na základě grafických návrhů. Je možno si vybírat jak text, tak typ písma a jeho barvu, která zpravidla bývá stříbrná či zlatá.
Jaký má ukládání urny průběh?
Uložení urny s ostatky je obdobný pietní akt, jako když jde o pohřeb a uložení ostatků do hrobu. Uložit urnu na veřejném pohřebišti je oprávněn jen hrobník s osvědčením, případně jiná osoba tím pověřená, a to podle zákona 256/2001 Sb. o pohřebnictví §22 odst. 7. Musí být dodrženy všechny podmínky pohřbívání na zvoleném pohřebišti. Prvním pravidlem je doložit souhlas majitele, event. provozovatele pohřebního místa. Dále je nezbytný úmrtní list a doklad o zpopelnění. Kromě veřejných pohřebišť je povoleno uložení urny s ostatky na vlastním pozemku pozůstalých osob. Uložení urny musí být zaknihováno do matriky příslušné hřbitovní správy.
Pohřbívání s uložením do země
U předchozí způsobů ukládání lidských ostatků k poslednímu odpočinutí se jednalo vždy o uložení po kremaci čili zpopelnění. Tento bod se věnuje uložení zemřelého do rakve a jejího spuštění do hrobu.
Pohřeb
Jestliže si pozůstalí přejí klasický církevní pohřeb a následné uložení do země, je nutné vyhledat příslušného kněze či faráře a dojednat s ním veškeré podrobnosti.
Co všechno je obvykle součástí církevního pohřbu?
- oznámení úmrtí zvonem
- oznámení konání pohřbu prostřednictvím parte
- rozloučení s mrtvým u rakve – smuteční řeč v kostele či klášteře
- smuteční průvod na hřbitov
- rozloučení nad hrobem s proslovy vybraných řečníků
- pohřební hostina
Je-li hřbitov někde jinde, než se nachází kostel, v němž se rozloučení koná, pohřební služba zajistí odvoz rakve pohřebním vozem s květinovou výzdobou na hřbitov, kde následuje pohřeb do země.
Rovněž při civilním pohřbu jsou pracovníci pohřební služby schopni zajistit vše od výkopu hrobu, přes řečníka, hudbu a uložení ostatků do země.
Vhodné oblečení na pohřeb
Protože na pohřeb se obvykle vypravujeme dát poslední sbohem buď blízké osobě, anebo jdeme kondolovat pozůstalým a být jim určitou oporou v jejich hoři, je zapotřebí zvolit slušné a důstojné ošacení.
Etiketa smutečního oblékání předepisuje vhodné oblečení nejen dospělým osobám, ale také dětem.
Jako první je nutné zohlednit to, jaký byl váš vztah k zemřelému. Obecně platí, že čím bližší nám zesnulá osoba byla, tím tmavší oblečení zvolíme. Jde-li tedy o pohřeb někoho z příbuzných, volíme samozřejmě barvu černou. Jestliže byl zesnulý jen naším známým, můžeme zvolit i tmavší odstíny modré, hnědé, šedé.
Muži volí oblek s kravatou a černé společenské boty. Ženy nosí šaty pod kolena a neodhalují ramena. Alternativou k šatům může být kalhotový kostým. Vhodné jsou klobouky i rukavice, opět tmavé. I pro děti je vhodné tmavší ošacení, a to bez výrazného zdobení.
Na žádný pohřeb se nehodí džíny, výrazné barvy, trička s potiskem, tenisky, zmačkané nebo ne příliš čisté oblečení.
A protože téměř na každém pohřbu vždy dojde na slzy, neměly by ženy používat obyčejnou řasenku, nýbrž voděodolnou, případně oči nelíčit vůbec. Kapesníků není nikdy dost. Pro případnou nepřízeň počasí si připravme černý nebo tmavý deštník, v předjaří, na podzim a v zimě je dobré mít teplejší obuv – rozloučení na hřbitově mívá delší průběh, a proto mysleme i na sebe a své zdraví.